Pastviny a louky

Tento projekt není zaměřen na detailnější popis a dělení travních porostů, proto uvadíme pouze stručné základy. Pro obsáhlejší a přesnější informace použijte uvedené zdroje, ze kterých jsme čerpaly.
 
V širším slova smyslu lze pastviny, louky a celkově travní společenstva charakterizovat jako stanoviště, kde dominují byliny nad keři a stromy. Druhy bylin lze dle botanických a pícninářských charakteristik zařadit do tří kategorií: trávy, jeteloviny a ostatní byliny. Podíl jednotlivých skupin a druhová různorodost se liší dle podmínek stanoviště, nároků na výživu a způsobu obhospoadřování.
Z hlediska vzniku můžeme travní společenstva dělit na přirozená (stanoviště svými podmínkami neumožňuje růst jiného společenstva), polopřirozená (vznikly v důsledku činnosti člověka na místě lesů nebo po hospodaření na orné půdě, člověk také brání návrácení stanoviště do původního stavu) a kulturní (od polopřirozených se liší vyšším zásahem člověka, hlavně co se druhového složení společenstva týče, a dodáváním vyššího množství živin - obnovené či přisévané trvalé travní porosty, dočasné travní porosty na orné půdě).
Louky a pastviny patří mezi polopřirozená nebo kulturní travní společenstva. O louce mluvíme v případě, že se porosty sečou. Je-li travní společenstvo využíváno pro pastvu zvířat, jedná se o pastvinu. Louky jsou obvykle druhově bohatší, kořenový systém je hlubší a to umožňuje vytrvalost hodnotných druhů. Pastevní porost je tvořen nízkým a hustým porostem odolným vůči sešlapu a časté defoliaci, prosazují se tedy druhy spíše výběžkaté nebo s listovou růžicí. Na některých plochách je také možno střídat kosení a pastvu, čímž je podpořena druhová pestrost a vytrvalost hodnotných druhů, v kořenech se vytvoří i dostatečné množství zásobních látek.
 
  1. Pastva skotu
    Pastva je pro krávy zdravá - mohou se pohybovat po měkkém, bezpečném povrchu s dobrou přilnavostí a mohou neomezeně lehat a vstávat, mají také dostatečný pohyb na čerstvém vzduchu, v prostoru a na slunci. Navíc každý kus může libovolně přijímat volně dostupné krmivo. Vysokoprodukční dojnice často nejsou schopny získat z pastvy dostatek energie, musí proto být přikrmovány. Pastva pro skot by měla produkovat 1700 kg sušiny na ha, skot nejkvalitněji spásá travní porost zhruba o výšce 17 cm, ale je v pastvě vybíravý, mohou zůstávat nespasená místa. Existují také různé způsoby pasení dle typu a intenzity chovu.
    Na pastvě však hrozí nebezpečí infekce parazity (např. plicní a střevní červi, motolice jaterní a bachorová), zvláště při intenzivní pastvě, všeobecně se ale skot nepase na místech znečištěných výkaly a močí.
  2. Pastva ovcí
    Je to optimální zdroj plnohodnotné výživy, přirozený pohyb ovcí na čerstvém vzduchu podporuje jejich kondici, vývin svalstva a zpevňuje kostru. Ovce se pasou selektivně, což zvyšuje intenzitu růstu porostu a odnožování trav, což vede k zahuštění porostu a nižšímu zaplevelení. Je ale vhodné spojovat pastvu s kosením nebo s vícedruhovou pastvou. Ovce oproti skotu neutrhávají pastevní porost jazykem, ale ukusují ho na výšku 2-3 cm, často tak může dojít k poškození odnožovacích uzlů. Typy pastvy jsou: volná pastva (může být s ovčákem nebo bez něj, nejstarší způsob), celoroční chov na pastvinách (nutná správná volba plemene, přechod na jarní bahnění, kvalitní krmení v zimě a funkční oplocení pastviny), oplůtková pastva (celá plocha pastviny se rozdělí na více oplůtků spásaných postupně), dávkovaná pastva (denně se přiděluje část pastevního porostu podle počtu pasených zvířat a kvality porostu, aby byla zajištěna denní krmná dávka), kombinovaná pastva s různými druhy zvířat (výhodné, různé druhy se díky různým způsobům pasení doplňují, nutné vybrat vhodné kategorie daných druhů zvířat) nebo patva v chráněných územích (udržení společenstev rostlin a hmyzu, dochází ke spásání keřů a stromků, zůstává původní terén). Ovce se oproti skotu nevyhýbají ani místům znečištěným vlastními exkrementy.
     
  3. Pastva koz
    Celoroční pastevní chov se stálým pobytem zvířat na pastvinách se v našicho podmínkách uplatní jen výjimečně. Předpokládá zbudování trvalého pastevního přístřešku, který musí být pro zimní období zateplený, většinou se využívá pastva v letním období ve formě dočasné pastvy (pobyt na pastvě pouze v době vegetačního období, vhodné pro odchov mladých zvířat, problematické u laktujících koz), účelové pastvy (využití selektivity koz při pastvě např. pro řízené spásání plevele v kulturních porostech, vyžaduje celodenní dozor a usměrňování zvířat), společné pastvy s dalšími druhy zvířat (s ovcemi nebo se skotem se díky různému způsobu pastvy vhodně doplňují), oplůtková pastva (viz pastva ovcí) nebo dávková pastva (viz pastva ovcí).
     
  4. Pastva koní
    Význam pastvy koní spočívá hlavně ve formování konstituce a kondice zvířat dostatečným přirozeným pohybem, má vliv také na rozvoj sociálních vazeb hlavně u mladých koní a na utváření jejich charakteru. Pastevní porost je nejpřirozenějším způsobem výživy koní, pokud má vyrovnaný poměr živin a vhodné botanické složení. Koně mají vyšší nároky na obsah vlákniny v píci a dávají přednost porostu s převahou trav ve stádiu metání. Nevhodné je zastoupení bodláků, kopřiv a dalších rostlin, které koně nespásají, důležité je vyloučit místa s výskytem jedovatých druhů rostlin. Porost je spásán na výšku zhruba 3 cm podobně jako u ovcí, ale koně se vyhýbají místům, kam chodí vyměšovat, tato místa bývají také nejvíce zaplevelená. Pro celodenní pobyt na pastvě je nutné jisté zastínění pozemku a přístřešky, kam se koně mohou schovat při nepřízni počasí a můžeme zde koně přikrmovat.
     
(10,11,12,14,15)

 

© 2014 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode