Vlaštovičník větší - Chelidonium majus L.
.JPG)
Rozšíření:
Eurasijský druh.
U nás u plotů, okrajů cest, na rumištích a v křovinách.
Popis:
Vytrvalá bylina až 50 cm vysoká.
Lodyha přímá, oblá, rozvětvená a roztroušeně chlupatá.
Listy peřenodílné, lichozpeřené a vejčité, dolní řapíkaté, horní téměř přisedlé, na rubu sivě zelené.
Květy žluté, čtyřčetné.
Plodem je podlouhlá tobolka obsahující leská černohnědá semena.
Celá rostlina je protkána mléčnicemi produkujícími žlutou, až oranžovou tekutinu ,,latex".
Použití:
Nať někdy kořen se používá jako droga. Používá se jako spazmolytikum, cholagogum, sedativum a k léčení posthepatických stavů.
Význam mají i ve veterinární medicíně.
V lidovém léčitelství se tekutina z mléčnic používá na odstraňování bradavic.
Jedovatá část:
Celá rostlina, hlavně latex.
Obsahové látky:
- kolem 20 alkaloidů benzofenanthridinového typu vázaných na chelidonovou k.
- hlavním alkaloidem je chelidonin
- sanguinarin, chelerythrin, berberin
- v semenech je složení alkoloidů odlišné
Toxicita a příznaky otravy:
Chelidonin působí jako sedativum a analgetikum.
Chelerythrin silně dráždí a tlumí respirační centrum v CNS.
Sanguinarin - inhibitor acetlycholinesterasy.
Berberin - stimulující hladkou svalovinu.
Při užití perorálně, toxický hlavně chelerythrin. Může způsobit podráždění trávicího traktu, nauzeu, puchářky na sliznicích, krvácivé průjmy spojené s kolikou.
U koní a dobytka je pro objevení příznaků toxicity potřeba minimálně 500g vlaštovičníku.
Při použití vnějším je hlavně nebezpečné vemnutí do oka - poškození rohovky a riziko vzniku glaukomu vlivem sanguinarinu.
Sušením ztrácí rozstlina svou aktivitu.
Léčení otravy:
Výplach žaludku, vyčistění trávicího traktu např. uhlím a symptomatická léčba.
.JPG)
(5,6,16)